Budík zazvonil v 8:00. Pršelo a šíleně foukalo a tak jsme se rozhodli to nejhorší přečkat ve stanu. Okolo 10, když jsme znovu procitli, a zjistili, že je situace o dost příznivější, vylézáme ze stanů a chystáme snídani. Dnes nás čeká jen 12 km, a tak nemáme důvod pospíchat.
Cesta se kroutí nahoru a dolů jako horská dráha, často se do kopce škrábeme s použitím všech 4 končetin.
Okolo nás jsou zasněžené pláně, sluníčko po raním trucu taky vykukuje, a tak hodně fotíme, točíme a často zastavujeme jen tak na kukandu.
Ke konci dne, když už máme chatu na dohled, zastavujeme na krásném místě na oběd. Už nás čeká jen sešup dolů. Tam ztrácíme Aryse v žabkách a dorážíme na místo dnešního táboření. Jelikož jsme se před pár dny vydali na cestu národním parkem, jsou místa určená pro nocleh dost zalidněná, a tak si každý jdeme na chvíli po svém, a hledáme nějaké místo klidu.
Nedaleko tábora se rozléhá obrovské jezero, kam se také později vydáváme připravit večeři. Výhled byl senzační, ale zima nás brzy vyhnala od vody pryč.
Sprchy tu jsou, ale jezero je zadarmo. Dělíme se na dvě party, někomu bylo pohodlí přednější než peníze. Jelikož Alexis, strážce čokolády, ji k jezeru zapomněl vzít, dáváme si v táboře před spaním sladkou tečku.
