Dnes snídáme v teple hromadného stanu. Podle GPS nás čeká 20 km, podle cedule v kempu 15, ale po předchozí zkušenosti jim moc nevěříme. Svítí krásně sluníčko, a jdeme pouze v tričku, někteří dokonce chvíli i v kraťasech. Procházíme přes fakt krásná místa, takže fotíme a točíme dronem. Mosty přes řeky i hluboké kaňony. Příroda je tu oproti severu nádherně zelená a bohatá, pořád máme na co koukat.
V hlasování ohledně oběda vyhrála většina (5) proti Vivienovi, a tak stavíme cca v půlce a zaháníme hlad. Po jídle nás čekal brod, proud byl dost silný a hladina tak vysoká, že kalhoty musely dolů. Následně proběhl nelítostný boj s můj ručník, kterého se Vivien neprávem domáhal.
Kousek před cílem jsme narazili na ceduli, která nás lákala do chaty se saunou a restaurací, ale rozhodli jsme se neutrácet a držet se původního plánu. Zhruba po 1 km přicházíme ke krásné chatě, obklopené travnatými plochami s výhledem na ledovec.
Jediný zápor shledáváme ve správkyni kempu, která nám i přes nabídku finanční odměny odmítá dobít alespoň 1 telefon, se slovy že mají málo elektřiny. No, asi předpokládala že si nevšimneme té obrovské osvícené lednice, která za ní jede na plný výkon. Za postavení vlastního stanu, který jsme si přinesli na vlastních zádech se platí 500 kč / osobu a v ceně není ani sprcha, jak už je na Islandu zvykem. Je tu hezké prostředí na fotky, a tak jíme venku a občas něco cvakneme.
V noci nás budí motivovaní jedinci, a lákají nás na polární záři. Ze spacáku se lezlo těžko, ale musím uznat, že stála za to.
