S kafem a obloženým chlebem sedáme přesně v 7:00 do auta a vyrážíme na cestu. Po prvních pár minutách je jasné, že tohle auto není ani přes 3 kolena vzdálený bratranec offroadu, a tak do sebe radši rychle obracíme plné kelímky horkého kafe, abychom se měli čím držet, a neměli se čím polít. Vyklepaní 40minutovou jízdou, ale vděční až za humna vyskakujeme z auta, loučíme se s našimi zachránci a vyrážíme postavit stan. S úlevou zjišťujeme, že v táboře už 2 naše stany stojí, což znamená, že Alexis zdárně dorazil do cíle.
Nejspíš značně vyčerpaný, vzhledem k hlasitosti jeho chrápání. Po snídani (chleba jsme radši po cestě nejedli, kdo ví jak dlouho by zůstal snědený) vyrážíme vzbudit ostatní, převlékáme se do plavek a utíkáme do horkého gejzíru, který je místní senzací. Vydrželi jsme v něm 3,5 hodiny. Sprcha se tu opět platí, 500 isk za 5 minut…fakt zlodějna. K obědu si dáváme do nosu, jelikož jsme ušetřili zásoby za dva dny. Na dnešek jsme přesun neplánovali, protože jsme nevěděli v kolik, ani jestli vůbec, se na místě všichni sejdeme.
Proto pokračujeme v odpočinku, hrajeme šachy, spíme. Jelikož má dnes Camille narozeniny, vytvořili jsme jí po večeři ze sušenek dort, který ozdobila svíčka z plynového hořáku. Čím větší plamen, tím víc splněných přání, no ne? Den jsme bohužel zakončili nepříjemným zjištěním, že jeden z našich vařičů zůstal na “hotelovém” pokoji.
