Cílem dnešního dne je chata Laugafell. Tedy ani ne tak chata samotná, jako spíš geotermální jezírko v její těsné blízkosti. Dělí nás od ní 24 km, což se pro změnu zdá jako realistický cíl.
Ráno snídáme napůl zalezlí ve stanu, protože teplota se zasekla někde okolo bodu mrazu. Snažíme se vše co nejrychleji zabalit a vyrazit, abychom se konečně trošku zahřáli.
Dnes nám cesta poměrně ubíhá, nejspíš hlavně díky motivaci, kterou nám představa horké koupele dodává. Bohužel pořád není moc na co koukat, jsme stále obklopeni jen pískem a kameny. Nemáme si ale proč stěžovat, počasí je klidné a jedeme po rovině.
Projelo kolem nás pár aut, a bez výjimky každé zastavilo, aby se jejich majitelé ujistili, že jsme v pořádku a nepotřebujeme pomoc. Až nás ta Islandská nátura hřeje u srdíčka.
Kolem 15. km začíná Arys podléhat únavě, a tak trošku zpomalujeme, abychom si odpočinuli. Jelikož je stále poměrně brzy, a do cíle už nám tolik nezbývá, nestavíme na oběd. Zhruba 7 km před cílem nás míjí další auto, shodou okolností ho řídí správkyně chaty Laugafell. Jelikož Arys nechce pokoušet svoje limity, nasedá do vozu a jede napřed. My šlapeme po svých dál. Prázdný žaludek už protestuje, a zanedlouho po něm také vyčerpané svaly.
Na poslední 4 km lovím sílu z nejhlubšího dna, ale nakonec se všichni do cíle došouráme. Arys mezitím postavil stany, a tak zasedáme k obědu. Celí natěšení do horké vody rychle pereme oblečení a pak už míříme do naší spásné lázně. Čas nikdo neměřil, ale vylezli jsme ven až když nás donutil hlad.
Večer jsme završili teplou večeří, a spokojeně se vydali na kutě.
Před usnutím ještě umlouváme Viviena, aby posunul zítřější budíček alespoň na 6:30. Všichni ostatní souhlasili, a tak si dopřáváme krásných 8 hodin spánku.
Dobrou
