Ráno prší. Snídáme na záchodě, protože je to jediné místo, kde se můžeme schovat před deštěm a větrem. Sbíráme stále mokré oblečení, oblepujeme puchýře a vyrážíme na cestu. Hned pár metrů za chatou překonáváme první řeku a v průběhu dne taky několik dalších. Alexis se opět vyznamenal, a všechny do jednoho nás i s batohy přenesl přes jednu řeku na zádech, abychom se nemuseli zouvat. Vítr stále zesiluje, dopoledne se pohybuje okolo 50 km/hod.
Než se nadějeme, ze zamračeného, ale klidného počasí je vánice a průtrž mračen. Nezastavujeme, nejde to. Jdeme asi 24 km v kuse, než dojdeme k řece kterou je opět potřeba přebrodit.
Jenže počasí se od rána změnilo o 180 stupňů, vítr fouká rychlostí 70 km/hod, řeka je okolo 40 metrů široká hluboká do půli stehen, proud silný a o teplotě vody ani nemluvím. Nikdo z nás nemá motivaci sundat boty a kalhoty a skočit do řeky z roztátého ledovce, a tak zkoušíme najít jiné řešení. Nikde okolo bohužel situace není o nic moudřejší, a tak se rozhodujeme postavit stany a brodit ráno, za doufejme moudřejšího počasí.
Zde začala ta pravá legrace, když stan, který jsme považovali za nejodolnější, nevydržel nápor větru. Stanová tyč se zlomila vejpůl a do stanu navíc udělala díru.
Zbývají nám tedy 2 stany pro 6 lidí. Snažíme se okolo postavit ochranu proti větru z kamenů, ale v průběhu budování nám stany 10x malém uletěly. Řeknu vám, stan pro dva je ve třech se třemi batohy dost těsný.
Jídlo vaříme uvnitř, a jsme tak hladoví, že jsme spořádali oběd i večeři najednou, a jako dezert taky večeři na další den.
Zanedlouho se ukládáme ke spánku, jelikož nám moc nic jiného nezbývá. Usínáme ještě za světla. Zítra podáme update, jak jsme přečkali noc. Držte nám palce.
